Violisté jsou smutnými hrdiny nesčíslných vtipů, narážejících na jejich nenápadnost právě uprostřed orchestrálního zvuku; poněkud vlídnější hodnocení hovoří o viole jako o nástroji, jejž v orchestru není slyšet, ale jenž tam chybí, pokud nehraje. Skutečně dobří dirigenti však dokáží nenapodobitelný zvuk violy plně uplatnit a o violistech mluví jako o aristokracii orchestru.