Gubaidulina a Mahler - nádhera !


Dobrý den pane šéfdramaturgu,

 

říkal jsem si, že napíšu ihned po koncertě (byli jsme v pátek 15.1.), ale leden je Bohu žel pracovně dost náročný ...

 

Kus od Gubaiduliny se mi líbil strašně moc. Byl těžký, nemelodický, ale u moderní skladby o smrti a zoufalství člověk nemůže očekávat, že to bude selanka. Když "jely" ty hluboké žestě a bicí, tak jsem měl opravdu strach a jestli jste dobře poslouchali flétnu v 1. části, tak byla napsána tak, že měla také strach. Mohlo se zdát, že byla flétna převálcovaná orchestrem - to byl podle mě záměr, nebyl to klasický koncert pro sólový nástroj s doprovodem orchestru, ale pro sólový nástroj a orchestr. Skladba na mne působila hodně jako Janáček, totálně mě "vcucla". Škoda, že paní flétnistka nepřidala něco moderního, ale jakousi skladbičku od mladšího Bacha, ale možná tak uklidnila některé posluchače, aby pak neskákali z balkonu.

 

Mahler se mi líbil taktéž a byl jsem hrozně rád - poprvé jsem k němu dokázal najít cestu. Mám pocit, že do Mahlera se člověk prostě musí naložit jak do vany. Dokonce se mi nejvíc líbila poslední nejdelší část - přemýšlení s mnoha možnými vyústěními, prostě tak, jak to reálně v životě chodí. Dirigent a orchestr odvedli skvělou práci, že ji dokázali udržet v napětí a zajímavou až do konce. Tenorista mi připadal trochu nevýrazný, naopak altistka byla geniální. Mladší syn tentokrát tuto skladbu "nedal", po cestě domů jsme vyslechli litanie typu "nuda", "hrůza" a ještě horší puberťácké výrazy, ale uznávám, že ve 13 letech bych asi reagoval podobně.

 

Celkově gratuluji k nádhernému koncertu s perfektní dramaturgií - žádný Mozartek, ale těžká díla v první i druhé půli, to je ono !

 

Srdečně zdraví

Honza Černocký


Copyright © 2009 Filharmonie Brno  |  Publikováno systémem inCMS  |  Tvorba webových stránek Inexes